Attersee, Höllbach, Gimbach a Traun
Před akcí se polovina účastníků odhlásila z důvodu konání cyklomaratonu v oblasti Hallstadtu, z druhé poloviny nemoc či práce vyřadili další čtyři. Zůstali jsme nakonec jen čtyři ve dvou autech. Taky dobře, alespoň nebudou problémy se spaním na divoko. Odjíždíme ve středu odpoledne z místa srazu jen s půlhodinovým zpožděním.
Půl hodiny před půlnocí jsme u Weissenbachu a vybíráme místo na spaní. Na první místečko je cesta zahrazená balvanem, ale na druhé se dostaneme v pohodě. Protože spíme v autech, je tábor hotov velmi rychle.
Ráno Petr v potoku testuje tůni a tím zavádí pojem tunning. Po něm je jeden opravdu zakalený. Protože Vlasta s Petrem jsou začátečníci, jedeme na Attersee k ústí Weissenbachu, abychom se trochu rozpotápěli. Voda je pěkná, viditelnost kolem 6 metrů a překvapuje 24°C u hladiny. Je tu pár okounů a jedna štička. Odpoledne vzhledem k děsnému vedru měníme původně plánovaný ponor na Wolfgangsee s transportem 1 km lesem ze klasické Schwarze Bricke. Moc ryb zde není, ale viditelnost dole na stěně nemá moc daleko k 20 m.
Hledáme, kde nám nafoukají lahve. Protože jsem svoje zapomněl otestovat, mám z toho docela těžkou hlavu. V městečku Weyregg nacházíme základnu Nautilus, před níž je automat na plnění. Jeho funkci ale nepochopíme. Chce to nějakou kartu (asi ARGE tauchen) a číslo lahve??? Naštěstí vedle v základně jsou do 19:00 a rutinně nám nafoukají bez jakýchkoliv otázek. Cena za patnáctku je 8,50 EUR.
Na tábořiště přijíždíme brzy, ještě se zde pár místňáků sluní na oblázcích. Necháme tedy auta na kraji a rozložíme si na kamínkách gril. Když zůstaneme u potoka sami, přemisťujeme se na naše místečko.
V pátek jedeme na Traun, začínáme driftem nad přehradou. Už odshora je jasné, že viditelnost je mimořádně dobrá. Sestup pod dálničním mostem k vodě je komplikovanější něž jindy. Branka je sice pryč, ale část zpevněného svahu je stržená a místo ní je kluzký suták. Nakonec to ale všichni zvládáme. Potkáváme veliké hejno parem a obří štiku. Konec ponoru je také zábavný, Dana se rozhodla, aby nevstoupila na "Helmutovu" louku, že vyleze na cestu jinde než ostatní. Po čtyřech metrech strmého svahu jí ale došlo magi i všechno ostatní a zůstala tam ležet křečovitě se držící trávy. Poté, co jsem ji vytáhl na cestu, zase musela do vody (tam kde ostatní vylezli), aby ze sebe smyla všechno bahno. Po výstupu k autu jsou holky únavou a vedrem tak vyřízené, že odpolední ponor odmítají. Jdeme tedy přes most na rybu a po obědě s Petrem zkoumáme přístup k vodě do tůní těsně pod přehradou. Na jednom místě to za pomoci lana půjde a tak hrr do toho. Já kousek slezu a pak skáču s výstrojí, Petr si výstroj spustil dolů a skáče zeshora. Ponor je nádherný, spousty pstruhů, pod mostem hlavatky. Je tady dokonce i vrak a dvě speleoprolézačky. Moc pěkný je pohled na vodopád zpod hladiny. Nahoru to není tak jednoduché, s výstrojí nevylezeme, takže ji přivážeme na lano, vylezeme bez ní a pak taháme vercajk nahoru. No, příště to bude chtít kladku.
Na tábořiště dojíždíme na začátku bouřky. Natáhneme si tedy plachtu mezi auta a grilujeme zbytek masa. Prší celou noc, ale na stavu potoka se to nijak neprojeví. V sobotu je na pořadu dne kaňoning. Höllbach se Petrovi s Vlastou tak líbí, že si ho dají dvakrát. Pak jdeme prozkoumat kaskády Gimbachu. Vlasta má ucpané dutiny, tak nám alespoň odnese suché oblečení, protože do kopce v neoprenu nepůjdeme. Po půlhodinovém výstupu lesní cestou se konečně přiblížíme ke Gimbachu. Začíná bouřka a hromy se mezi skalami děsně odrážejí. V neoprenu je nám hej, ale Vlasta je zcela durch, než doběhne zpátky k autům. S Danou a Petrem se vydáváme dolů potokem. Z počátku je to nuda, jen brodění po kluzkých balvanech. Po půl hodině začínají kaskády a tůně. Jelikož neznáme terén, mnohé stupně sjíždíme po zadku místo skákání. Dvě tůně jsou zataraseny padlými smrky, dají se ale překonat. Posledních 15 minut se zase jen brodíme potokem. Na rozdíl od Höllbachu jsme cestou nespatřili ani rybičku. Ten trek potokem trvá asi dvě hodiny, je únavný, ale dost zajímavý.
V noci zase prší, ale v autech a venku pod plachtou jsme v pohodě. Neopreny v lodním pytli strašně smrdí, tak je v rámci tunningu pereme a věšíme na šňůru. Ráno jsou sice mokré, ale dá se u nich nadechnout. V neděli nás čeká jen poslední ponor - klasika na Traunu pod elekrárnou. Viditelnost je opět moc pěkná a je tu spousta ryb. Po ponoru frčíme domů.
Sepsal Zdeněk
Fotografie Dana, Petr, Vlasta a Zdeněk
Dotazy a připomínky posílejte na
Úvod
Klub
Vstup pro členy
Škola potápění
Download
Foto galerie
Kolektory Praha 3/2014
